Ve středu 17. června 2026 se zastavila naše letecká srdce zármutkem. Po statečném, ale marném boji se zákeřnou nemocí se na svůj poslední let do neznáma vydal náš kamarád, plachtař Pavel Hon z Opavy.
K letectví a na naše letiště ho před lety přivedl jiný koníček – fotografování. Stal se naším klubovým dokumentaristou, který svými snímky zachycoval vše, co se na letišti i nad ním odehrávalo. Jeho fotografie se objevovaly nejen na facebookových stránkách a webu Slezského aeroklubu Zábřeh, ale také na dalších leteckých portálech a ve skupinách věnovaných letectví.
Brzy rovněž patřil mezi spottery mošnovského letiště a za letadly neváhal cestovat i daleko za hranice našeho kraje. Stal se velkým fanouškem i osobním přítelem Martina Šonky a poznal řadu českých pilotů, mistrů letecké akrobacie, vojenských i dopravních letců. Pavel zkrátka létáním žil. Byl veselou kopou, člověkem s velkým srdcem, a jeho nenápadná prosba o společnou fotografii se často proměnila v dlouholeté přátelství. Snad každý, kdo se s ním setkal, si odnesl vzpomínku na jeho laskavost, otevřenost a dobrou náladu.
Nakonec kouzlu létání podlehl i on sám a stal se žákem plachtařské školy. Pod vedením Jardy Fojtka, Petra Mašíka, Evžena Rychlíka a dalších instruktorů pronikal do tajů bezmotorového létání, úspěšně zvládl teoretické zkoušky a absolvoval i svůj první samostatný let. Pak se ale něco změnilo. Do cesty se mu postavila nemoc.
Zpočátku věřil, že na zemi zůstane jen na čas. Osud však rozhodl jinak. Přesto mezi nás na letiště nepřestal jezdit. Rozdával nejen své přátelství a krásné fotografie, ale také ochotu pomoci. Nikdy neodmítl, když někdo potřeboval poradit. Jeho znalosti počítačové techniky i strojařiny mnohokrát pomohly těm, kteří si nevěděli rady. Pavel vždy poradil a často také sám přiložil ruku k dílu.
A najednou tu s námi není. Jeho letový deník zůstal otevřený a už ho nikdy nedopíše. Už neuslyšíme jeho pozdrav ani některý z nepřeberného množství vtipů, kterými nás dokázal rozesmát. Už nezachytí svým fotoaparátem vzácné návštěvy na letišti v Zábřehu ani ty, kteří s nimi přiletěli. Odletěl na let bez návratu, na let do neznáma. A my mu na tu cestu můžeme už jen naposledy zamávat.
Pavle, bylo nám ctí prožít s tebou alespoň část našeho společného leteckého života. Děkujeme za tvé přátelství, ochotu, úsměv i chvíle, které jsi s námi sdílel. V našich vzpomínkách i na fotografiích, které jsi po sobě zanechal, s námi budeš létat dál.
