V posledních letech stále více letců přichází na chuť letadlům, která brázdila nebe nad Zemí v dávné či méně vzdálené minulosti. Ať už jde o motorové či bezmotorové stroje, na našich letištích se opět začínají objevovat a přitahují pozornost všech, kdo se zrovna nacházejí poblíž. Pečlivě rekonstruované původní stroje i nově postavené přesné repliky připomínají dobu lepeného dřeva, lakovaného plátna a napnutých lanek. Nostalgie starých časů zasáhla naplno i letectví.
Také na letišti v Zábřehu u Dolního Benešova, kde sídlí Slezský aeroklub Zábřeh, nejsou „staré dřeváky“ jen vzpomínkou. Naopak. Zejména zásluhou Libora Mašíka a jeho syna Adama zde najdeme létající repliku legendárního SG-38 Schulgleiter či pečlivě opravený větroň Grunau Baby II. V hangáru pak momentálně odpočívá LF-109 Pionýr, dvoumístný školní větroň, na kterém se učily létat první poválečné generace československých plachtařů. Aeroklub má v provozu také další československou legendu, VT-116 Orlík II, který zdejší plachtaři využívají poměrně pravidelně.
Ale Zábřeh není Raná ani Straník. Znalec určitě pochopí, co tím autor myslí. Těm, kteří se v historii plachtařiny na našem území příliš nevyznají, tedy osvětlíme, že se jedná o dvě místa, kde před druhou světovou válkou působily Ústřední plachtařské školy Masarykovy letecké ligy. A především o lokality s vhodnými svahy pro svahové létání, odkud se tehdy startovalo přímo do okolního kraje. Zábřeh však žádný takový svah nemá. Není zde možnost letadlo vytlačit nebo vyvézt nahoru a „vystřelit“ jej gumovým lanem do vzdušných proudů. A tak, aby se letadlo bez motoru dostalo do vzduchu, musí využít buď vleku motorovým letadlem, nebo sílu navijáku, který pomocí lana vytáhne kluzák do výšky okolo dvou set metrů. Anebo lze využít způsob, který se na našich letištích objevil rovněž před válkou, ale nástup výkonných a spolehlivých navijáků jej později téměř vytlačil z leteckých provozů našich aeroklubů.
Tím myslíme start kluzáku (větroně) pomocí automobilu, takzvaný autovlek. Princip je jednoduchý: za automobil se připevní lano, na jehož druhém konci je zapojen kluzák. Auto se rozjede, uvede letadlo do pohybu a po dosažení potřebné rychlosti se kluzák odlepí od země a stoupá tak vysoko, jak mu délka lana dovolí. Letiště je dostatečně dlouhé, takže automobil má možnost nejen pořádně zrychlit a vytáhnout kluzák do vzduchu, ale také bezpečně zastavit. Vlastně je to podobné jako při aerovleku, jen tažné vozidlo zůstává na zemi a neodlétá pryč.
Tato myšlenka zrála v hlavách Adama a Libora už delší dobu. Dokonce si ji před časem vyzkoušeli v praxi a ukázalo se, že funguje velmi dobře. Jedinou nevýhodou je omezená dosažená výška, ale pro létání „kolem komína“ to bohatě stačí. Když nyní dostali pozvánku na letecký den do Žamberku, který se uskuteční 20. června, rozhodli se předvést divákům něco, co se dnes už prakticky nevidí.
„Starty pomocí auta sice u nás jsou téměř zapomenuté, ale v zahraničí se provádí dodnes. Už když před lety Jiří Leník, nestor českého oldtimer létání, náš kluzák zalétal, popisoval mi, jak se za autem startuje. A to se uchytilo a záhy jsme to i vyzkoušeli. Použili jsme asi třistametrové lano, ale při řazení auta se vždy trochu vytratila rychlost, a to nebylo pro pilota zrovna příjemné. Zase nám poradil Jirka Leník, který nám ukázal způsob přípravy lana do řasení, a to přineslo o poznání dynamičtější starty. Je potřeba mít lano s určitou pružností a když řidič umí odhadnout rychlost vůči protivětru, letadlo krásně vystoupá vzhůru. Je to o poznání příjemnější jak pro pilota, tak pro letadlo, které se tak snadno dostane třeba do osmdesáti i více metrů výšky,“ popisuje počátky svých pokusů Adam Mašík, který říká, že zatím nejvíce se dostal startem do sto padesáti metrů výšky. Jak dodává, je to konstrukcí Schulgleitera, třeba výkonnější Grunau Baby si vystoupá i 250 metrů jako nic. Tyto výšky pak postačí na let po okruhu okolo letiště, ale třeba i na chycení se v termice a stoupání v teplých bublinách vzhůru.
Dnes Adam soudí, že starty za autem jsou pro jeho letadlo nejlepší. Současné navijáky na letištích jsou výkonově opravdu silné a takové malé lehké letadlo, jako je SG-38, by mohlo dojít k úhoně. Proto musí mít vlekař velký cit pro svoji činnost. To samé platí i pro vlečná letadla. Ta jsou schopná táhnout větroně o hmotnosti 500 a více kilo, a tak se Schulgleiterem na laně nemohou využívat své síly naplno, což také třeba snižuje letové vlastnosti letadla. A tak zejména na cizích letištích je pro Adama a Libora start autovlekem vítanou možností. Stačí mít auto s tažným zařízením, domluvit se s řidičem na rychlosti a dalších podrobnostech a může se jít na to. V Žamberku tak ukáží naši piloti jak start za autem, tak i start pomocí gumového lana: „Získal jsem z Německa nové startovací lano, jaká se používala před i po válce, a pokud najdeme na žamberském letišti dost ochotných rukou, budeme také startovat pomocí gumového lana,“ říká ještě Adam a tím i zve nejen na letecký den, ale i zájemce ochotné pomoci se startováním. A my uslyšíme ono zapomenuté volání: „Táhni! Běž! Pusť!“
Myšlenka startu kluzáku pomocí jedoucího automobilu je přitom mnohem mladší než samotná letadla nebo automobily. Zrodila se až ve 30. letech minulého století. V Československu byl průkopníkem olomoucký plachtařský odbor Masarykovy letecké ligy, který na jaře roku 1932 poprvé vyzkoušel a zavedl autostarty kluzáků na letišti Olomouc-Neředín. Tento způsob startu je považován za československý svéráz. S úspěchem byl prezentován na leteckých dnech a dalších akcích a postupně se rozšířil i za hranice republiky. V našem regionu jsou tyto starty známé například z činnosti MLL Slezská Ostrava u jámy Ignát nebo z opavského leteckého dne v roce 1935 na vojenském cvičišti u Laterny.
A jen pro doplnění: do Žamberku nemíří pouze Libor s Adamem a jejich kluzák SG-38, ale také zábřežská skupina Follow Me, která předvede ukázku slétanosti a akrobacie čtyř legendárních československých letounů řady Z-226/236 Trenér. I ty jsou dnes považovány za legendy československého sportovního letectví. Jejich synchronizovaný let patří k nejpůsobivějším momentům leteckých dnů a nad Žamberkem tomu určitě nebude jinak.
