Na letišti ve Frýdlantu nad Ostravicí se ve dnech 20. až 27. června 2026 uskutečnil 18. ročník plachtařské soutěže FL 2026, kterou tradičně pořádal Aeroklub Frýdlant nad Ostravicí. Závody nabídly pilotům nejen možnost poměřit své dovednosti a získat cenné body do Žebříčku pilotů Aeroklubu České republiky, ale především kvalitní přípravu před dalšími soutěžemi letošní sezony. Jak uvedli pořadatelé, z pohledu historie byl letošní ročník rekordní, zúčastnilo se ho 39 letadel a pilotů. I přes extrémní teploty během některých dnů se podařilo odlétat šest platných disciplín v obou třídách – kombinované třídě s handicapem a klubové třídě s handicapem. Letové úkoly vedly nad územím České republiky, Polska i Slovenska a vedle sportovních výkonů tak soutěž opět naplnila i svůj dlouhodobý cíl – podporovat bezmotorové létání a posilovat přátelství mezi plachtaři. V kombinované třídě měl Slezský aeroklub Zábřeh ve startovní listině hned dvě žhavá želízka – zkušené sportovní piloty Radima Hahna a Antonína Kutálka. A právě Radim skvělým závěrem soutěže vybojoval nejvyšší příčku. Začal čtvrtým místem po první odlétané disciplíně, poté se dokonce propadl na pátou příčku. V pátém letovém dni si však řekl o stupně vítězů svým prvním denním triumfem. Vedoucí pozici si následně udržel i ve zbývajících dvou disciplínách a celkový výsledek už známe. Radim Hahn, držitel stříbrného odznaku C FAI, tak úspěšně zúročil více než dva tisíce nalétaných hodin. Zisk 3 295 bodů mu přinesl celkové vítězství v soutěži. Druhý skončil Jiří Koudelka z Vyškova (3 111 bodů) a třetí domácí pilot Rostislav Stryk (3 054 bodů). Na česko-slovensko-polském pomezí se neztratil ani druhý zábřežský reprezentant Antonín Kutálek. Vybojoval 1 626 bodů, což mu vyneslo celkové deváté místo. Tonda má zkušeností opravdu na rozdávání – ve vzduchu strávil celkem 3 333 hodin na několika typech kluzáků a pyšní se také zlatým odznakem FAI. Byl zároveň nejstarším pilotem celé soutěže a ve svých 83 letech si dokázal poradit i se soupeři o tři desetiletí mladšími. V klubové třídě bojoval také Jaroslav Buryan, sedlající Discus bM WL se sportovním znakem OL. Konkurence zde byla přece jen početnější, a proto je jeho celkové deváté místo velmi cenným výsledkem. Vybojoval si jej ziskem 2 529 bodů, kdy v závěrečné úloze ukázal, že v něm dříme skutečný bojovník a denní trasu Frýdlant – Gruň – Kohútka – Velká Rača – Cáb – Girová – Frýdlant, s délkou letu 193,91 km a rychlostí 123,68 km/h vyhrál. Jarda, který na letišti v Zábřehu vede plachtařský výcvik a současně působí jako zkušební komisař, má nalétáno přes 4 200 hodin a ve své sbírce drží dokonce diamantový odznak C FAI. Celkovým vítězem klubové třídy se stal Jakub Vlk, reprezentující GAC Benešov, který v kabině Discusu b WL nasbíral 3 065 bodů. Za ním se umístil domácí frýdlantský plachtař Pavel Foldyna (3 025 bodů) a třetí skončil kroměřížský Michal Čechmánek (2 929 bodů).

Ve středu 17. června 2026 se zastavila naše letecká srdce zármutkem. Po statečném, ale marném boji se zákeřnou nemocí se na svůj poslední let do neznáma vydal náš kamarád, plachtař Pavel Hon z Opavy. K letectví a na naše letiště ho před lety přivedl jiný koníček – fotografování. Stal se naším klubovým dokumentaristou, který svými snímky zachycoval vše, co se na letišti i nad ním odehrávalo. Jeho fotografie se objevovaly nejen na facebookových stránkách a webu Slezského aeroklubu Zábřeh, ale také na dalších leteckých portálech a ve skupinách věnovaných letectví. Brzy rovněž patřil mezi spottery mošnovského letiště a za letadly neváhal cestovat i daleko za hranice našeho kraje. Stal se velkým fanouškem i osobním přítelem Martina Šonky a poznal řadu českých pilotů, mistrů letecké akrobacie, vojenských i dopravních letců. Pavel zkrátka létáním žil. Byl veselou kopou, člověkem s velkým srdcem, a jeho nenápadná prosba o společnou fotografii se často proměnila v dlouholeté přátelství. Snad každý, kdo se s ním setkal, si odnesl vzpomínku na jeho laskavost, otevřenost a dobrou náladu. Nakonec kouzlu létání podlehl i on sám a stal se žákem plachtařské školy. Pod vedením Jardy Fojtka, Petra Mašíka, Evžena Rychlíka a dalších instruktorů pronikal do tajů bezmotorového létání, úspěšně zvládl teoretické zkoušky a absolvoval i svůj první samostatný let. Pak se ale něco změnilo. Do cesty se mu postavila nemoc. Zpočátku věřil, že na zemi zůstane jen na čas. Osud však rozhodl jinak. Přesto mezi nás na letiště nepřestal jezdit. Rozdával nejen své přátelství a krásné fotografie, ale také ochotu pomoci. Nikdy neodmítl, když někdo potřeboval poradit. Jeho znalosti počítačové techniky i strojařiny mnohokrát pomohly těm, kteří si nevěděli rady. Pavel vždy poradil a často také sám přiložil ruku k dílu. A najednou tu s námi není. Jeho letový deník zůstal otevřený a už ho nikdy nedopíše. Už neuslyšíme jeho pozdrav ani některý z nepřeberného množství vtipů, kterými nás dokázal rozesmát. Už nezachytí svým fotoaparátem vzácné návštěvy na letišti v Zábřehu ani ty, kteří s nimi přiletěli. Odletěl na let bez návratu, na let do neznáma. A my mu na tu cestu můžeme už jen naposledy zamávat. Pavle, bylo nám ctí prožít s tebou alespoň část našeho společného leteckého života. Děkujeme za tvé přátelství, ochotu, úsměv i chvíle, které jsi s námi sdílel. V našich vzpomínkách i na fotografiích, které jsi po sobě zanechal, s námi budeš létat dál.

O víkendu 6. a 7. června 2026 se na letišti v Zábřehu u Dolního Benešova konal již 44. ročník mezinárodní parašutistické soutěže v přesnosti přistání SLEZSKÉ KOPAČKY 2026, který byl současně druhým podnikem letošní série Moravského poháru. Celý projekt je realizován za finanční podpory Moravskoslezského kraje. V letošním roce se této mezinárodní soutěže zúčastnilo celkem 34 závodníků. „Myslím, že Slezské kopačky mají mezi parašutisty stále velmi dobrý ohlas. Tradičně přijeli závodníci z Polska, letos dokonce skákal i zástupce Dánska Milton Bendt a soutěže se účastnili také mladí junioři z ASO parašutismu DUKLA Prostějov. V soupisce najdeme jak české reprezentanty se zisky evropských i světových titulů, tak například Lenku Buršovou, členku rekordní české výpravy z mistrovství Evropy v klasických parašutistických disciplínách v italské Ravenně v roce 2023 a vicemistryni světa z roku 2024,“ popisuje účastníky Hana Babišová, předsedkyně paraodboru Slezského aeroklubu Zábřeh a hlavní pořadatelka soutěže. Počasí závodům tentokrát přálo, snad jen vítr se v některých okamžicích pohyboval na povolené hranici, a tak jak družstva, tak jednotlivci absolvovali všechny plánované seskoky – družstva pět kol, jednotlivci celého pavouka. K tréninkovým i soutěžním seskokům je do vzduchu vynášely hned dva letouny L-60S Brigadýr. Nejlepším týmem se stali JUNIOŘI, tedy trojice „mladíků s letitou zkušeností“ Jan Kopřiva, Zdeněk Hanák (oba Hanácký aeroklub) a Zdeněk Jentschke (Base Praha), přičemž posledně jmenovaný vyhrál i soutěž jednotlivců. Druhé místo a stříbrné medaile patřily družstvu BERUŠKY ve složení Lenka Buršová, Roman Fousek (oba Paraklub Hranice) a Jan Krs (Moravská Třebová). Na třetím místě skončilo družstvo VALAŠI ve složení Martin Kučera (Paraklub Jeseník), Blanka Vojtková (AK Josefa Františka Prostějov) a Karel Štencl (Hanácký aeroklub). Z pohledu nezasvěcených je hodně zajímavý tzv. pavouk soutěže jednotlivců, tedy vyřazovací systém. Do soutěže postoupilo nejlepších 24 závodníků z klání družstev, kteří se následně rozdělili do dvojic způsobem první s čtyřiadvacátým, druhý s třiadvacátým, třetí s dvaadvacátým atd. Do 2. kola postoupili vždy vítězové těchto dvojic, kteří se opět rozdělili do nových dvojic a soutěžili mezi sebou. Vyřazovacím způsobem takto postoupilo do semifinále šest závodníků a na trojici vítězů pak už čekalo velké finále. Jak už bylo uvedeno, celkovým vítězem 44. ročníku Slezských kopaček 2026 se stal Zdeněk Jentschke, který se v pěti skocích odchýlil od přesného středu v součtu pouze o 14 centimetrů. Prvenství Zdeňka, mimochodem také českého reprezentanta na 3rd Open Parachute Championship 2024 v Abú Zabí, asi příliš nepřekvapilo. Stříbrnou na krk si pověsil Ondřej Zvědělík, člen ASO parašutismu DUKLA Prostějov. Také Ondřej, věkem ale tentokrát skutečně junior, si letos na jaře vybojoval medaili na Světovém poháru v Parachute-Ski a následně také bronz na mistrovství světa této kategorie v Rakousku. Třetí příčku si vyskákal dlouholetý účastník Moravského poháru, jinak člen Paraklub Ostrava Pavel Nytra. Členové paraodboru SAZ se Slezských kopaček neujali jen jako pořadatelé a hostitelé, ale také sami s ostatními změřili své síly a dovednosti. Jejich Kobra Team ve složení Kateřina Špoková, Luboš Babiš a Hana Babišová skončil v celkovém účtování devátý (Kateřina dokonce zaznamenala čistou nulu!), a soutěžil také Petr Stratil, který se spojil s Petrem Hlaviczkou a vytvořili dvoučlenný tým Démoni. Nejlépe si tentokrát z domácích vedl Luboš Babiš, který v posledních dvou seskocích minul střed o dva, respektive jediný centimetr, a připsal si tak další body do žebříčku Moravského poháru, kde mu momentálně patří 12. místo. O to větší škoda je nepovedeného třetího seskoku, kdy se od středu odchýlil přesně o jeden metr… „Děkujeme všem závodníkům a rozhodčím za skvělou sportovní atmosféru, a samozřejmě i všem, kteří se na organizování soutěže podíleli. V nemalé míře i našim skvělým pilotům, kteří létali s malými přestávkami od rána do večera. Touto cestou bychom chtěli za organizační tým poděkovat za podporu Moravskoslezskému kraji, pod jehož záštitou se letošní ročník soutěže pořádal, městu Dolní Benešov, a také firmě MarS a.s., která věnovala ceny pro závodníky,“ vzkazuje ještě na závěr Hana Babišová. My už jen doplníme, že další kolo Moravského poháru se bude skákat v Hranicích, kde se ve dnech 20. a 21. června uskuteční 52. ročník soutěže Moravská brána.

Ve středu 10. června 2026 bylo zahájeno společné Plachtárske majstrovstvo Slovenskej republiky 2026 a Plachtařské mistrovství České republiky 2026, které se koná ve slovenské Nitře (letiště Nitra, ICAO kód LZNI). Organizačně závody zajišťuje Slovenský národný aeroklub gen. M. R. Štefánika – Aeroklub Nitra. Na deset dní si pod Zoborem dali dostaveníčko nejlepší bezmotoroví piloti obou zemí, doplnění o účastníka z poněkud vzdálenější destinace – Argentiny. Závody jsou organizovány podle sportovního kodexu a pravidel mezinárodní organizace FAI. Nové mistry Slovenské a České republiky v bezmotorovém létání ve třídách Club Class, 15M Combi Class + 20M Multi-seat Class a Open Combi Class pro rok 2026 budeme znát 20. června večer. V případě většího počtu zrušených letových úloh je však k dispozici ještě 21. červen jako náhradní den. Soupiska účastníků národních šampionátů čítá celkem 69 jmen. Mezi nimi je i Petr Mašík, člen Slezského aeroklubu Zábřeh. Pětadvacetiletý Petr, který v Zábřehu působí také jako instruktor, si svými loňskými výkony na soutěžích vybojoval nejen účast na mistrovství České republiky, ale také pozvání do reprezentace. Přes svůj mladý věk má již nalétáno více než 700 hodin a je držitelem leteckého odznaku „Stříbrné C“. Petr v Nitře létá na svém soukromém větroni ASW 20 (A)+F s rozpětím křídel 15 metrů, nesoucím imatrikulační značku OK-1623 a soutěžní znak NW. Letadlo si pořídil pro tuto sezonu a poprvé se s ním představil na nedávné soutěži Jarní pohár Jeseníků v Šumperku, kde vyhrál jednu ze tří odlétaných úloh. Bohužel více plachtařům nad vrcholy Jeseníků počasí nedovolilo, přesto však Petr naznačil, že jeho loňská umístění na stupních vítězů v několika soutěžích nebyla žádnou náhodou. V Nitře jej však čeká velmi silná konkurence. Mezi startujícími jsou totiž také účastníci květnového mistrovství světa v polském Częstochowa-Rudniki Tomáš Rendla (6. místo) a Jiří Kusbach (10. místo). První soutěžní den se však ani v Nitře nevydařil a pořadatelé byli nuceni denní úlohu zrušit. Snad se tedy plachtařům podaří bojovat o první body již ve čtvrtek. Dění na mistrovství lze sledovat na webu soutěže: https://pmsr.airportnitra.sk/news/ Snad každý, kdo kdy sledoval letící větroň, si v duchu řekl, jak krásný je to sport, plný volnosti a hodin strávených v téměř neomezeném vzdušném prostoru. Jenže jako každá lidská činnost má i létání svou druhou stránku, jejíž neoddělitelnou součástí jsou peníze. Létání něco stojí, a to nyní nemluvíme jen o poplatku za pilotní kurz nebo případném pořízení letadla či větroně. Ani účast na soutěži není z finančního hlediska zanedbatelnou položkou. V případě tohoto společného mistrovství Slovenské a České republiky činí startovné 245 eur. Jeden vlek do výšky 500 metrů stojí pilota 45 eur (v kategorii, ve které soutěží Petr) a ubytování vyjde podle zvoleného typu od 8 eur v kempu až po 45 eur za chatku a noc. Účast na plachtařském mistrovství je tedy také poměrně vysokou sázkou na vlastní úspěch či neúspěch. Informace o cenách a případných finančních prémiích pořadatelé předem nezveřejnili…

V posledních letech stále více letců přichází na chuť letadlům, která brázdila nebe nad Zemí v dávné či méně vzdálené minulosti. Ať už jde o motorové či bezmotorové stroje, na našich letištích se opět začínají objevovat a přitahují pozornost všech, kdo se zrovna nacházejí poblíž. Pečlivě rekonstruované původní stroje i nově postavené přesné repliky připomínají dobu lepeného dřeva, lakovaného plátna a napnutých lanek. Nostalgie starých časů zasáhla naplno i letectví. Také na letišti v Zábřehu u Dolního Benešova, kde sídlí Slezský aeroklub Zábřeh, nejsou „staré dřeváky“ jen vzpomínkou. Naopak. Zejména zásluhou Libora Mašíka a jeho syna Adama zde najdeme létající repliku legendárního SG-38 Schulgleiter či pečlivě opravený větroň Grunau Baby II. V hangáru pak momentálně odpočívá LF-109 Pionýr, dvoumístný školní větroň, na kterém se učily létat první poválečné generace československých plachtařů. Aeroklub má v provozu také další československou legendu, VT-116 Orlík II, který zdejší plachtaři využívají poměrně pravidelně. Ale Zábřeh není Raná ani Straník. Znalec určitě pochopí, co tím autor myslí. Těm, kteří se v historii plachtařiny na našem území příliš nevyznají, tedy osvětlíme, že se jedná o dvě místa, kde před druhou světovou válkou působily Ústřední plachtařské školy Masarykovy letecké ligy. A především o lokality s vhodnými svahy pro svahové létání, odkud se tehdy startovalo přímo do okolního kraje. Zábřeh však žádný takový svah nemá. Není zde možnost letadlo vytlačit nebo vyvézt nahoru a „vystřelit“ jej gumovým lanem do vzdušných proudů. A tak, aby se letadlo bez motoru dostalo do vzduchu, musí využít buď vleku motorovým letadlem, nebo sílu navijáku, který pomocí lana vytáhne kluzák do výšky okolo dvou set metrů. Anebo lze využít způsob, který se na našich letištích objevil rovněž před válkou, ale nástup výkonných a spolehlivých navijáků jej později téměř vytlačil z leteckých provozů našich aeroklubů. Tím myslíme start kluzáku (větroně) pomocí automobilu, takzvaný autovlek. Princip je jednoduchý: za automobil se připevní lano, na jehož druhém konci je zapojen kluzák. Auto se rozjede, uvede letadlo do pohybu a po dosažení potřebné rychlosti se kluzák odlepí od země a stoupá tak vysoko, jak mu délka lana dovolí. Letiště je dostatečně dlouhé, takže automobil má možnost nejen pořádně zrychlit a vytáhnout kluzák do vzduchu, ale také bezpečně zastavit. Vlastně je to podobné jako při aerovleku, jen tažné vozidlo zůstává na zemi a neodlétá pryč. Tato myšlenka zrála v hlavách Adama a Libora už delší dobu. Dokonce si ji před časem vyzkoušeli v praxi a ukázalo se, že funguje velmi dobře. Jedinou nevýhodou je omezená dosažená výška, ale pro létání „kolem komína“ to bohatě stačí. Když nyní dostali pozvánku na letecký den do Žamberku, který se uskuteční 20. června, rozhodli se předvést divákům něco, co se dnes už prakticky nevidí. „Starty pomocí auta sice u nás jsou téměř zapomenuté, ale v zahraničí se provádí dodnes. Už když před lety Jiří Leník, nestor českého oldtimer létání, náš kluzák zalétal, popisoval mi, jak se za autem startuje. A to se uchytilo a záhy jsme to i vyzkoušeli. Použili jsme asi třistametrové lano, ale při řazení auta se vždy trochu vytratila rychlost, a to nebylo pro pilota zrovna příjemné. Zase nám poradil Jirka Leník, který nám ukázal způsob přípravy lana do řasení, a to přineslo o poznání dynamičtější starty. Je potřeba mít lano s určitou pružností a když řidič umí odhadnout rychlost vůči protivětru, letadlo krásně vystoupá vzhůru. Je to o poznání příjemnější jak pro pilota, tak pro letadlo, které se tak snadno dostane třeba do osmdesáti i více metrů výšky,“ popisuje počátky svých pokusů Adam Mašík, který říká, že zatím nejvíce se dostal startem do sto padesáti metrů výšky. Jak dodává, je to konstrukcí Schulgleitera, třeba výkonnější Grunau Baby si vystoupá i 250 metrů jako nic. Tyto výšky pak postačí na let po okruhu okolo letiště, ale třeba i na chycení se v termice a stoupání v teplých bublinách vzhůru. Dnes Adam soudí, že starty za autem jsou pro jeho letadlo nejlepší. Současné navijáky na letištích jsou výkonově opravdu silné a takové malé lehké letadlo, jako je SG-38, by mohlo dojít k úhoně. Proto musí mít vlekař velký cit pro svoji činnost. To samé platí i pro vlečná letadla. Ta jsou schopná táhnout větroně o hmotnosti 500 a více kilo, a tak se Schulgleiterem na laně nemohou využívat své síly naplno, což také třeba snižuje letové vlastnosti letadla. A tak zejména na cizích letištích je pro Adama a Libora start autovlekem vítanou možností. Stačí mít auto s tažným zařízením, domluvit se s řidičem na rychlosti a dalších podrobnostech a může se jít na to. V Žamberku tak ukáží naši piloti jak start za autem, tak i start pomocí gumového lana: „Získal jsem z Německa nové startovací lano, jaká se používala před i po válce, a pokud najdeme na žamberském letišti dost ochotných rukou, budeme také startovat pomocí gumového lana,“ říká ještě Adam a tím i zve nejen na letecký den, ale i zájemce ochotné pomoci se startováním. A my uslyšíme ono zapomenuté volání: „Táhni! Běž! Pusť!“ Myšlenka startu kluzáku pomocí jedoucího automobilu je přitom mnohem mladší než samotná letadla nebo automobily. Zrodila se až ve 30. letech minulého století. V Československu byl průkopníkem olomoucký plachtařský odbor Masarykovy letecké ligy, který na jaře roku 1932 poprvé vyzkoušel a zavedl autostarty kluzáků na letišti Olomouc-Neředín. Tento způsob startu je považován za československý svéráz. S úspěchem byl prezentován na leteckých dnech a dalších akcích a postupně se rozšířil i za hranice republiky. V našem regionu jsou tyto starty známé například z činnosti MLL Slezská Ostrava u jámy Ignát nebo z opavského leteckého dne v roce 1935 na vojenském cvičišti u Laterny. A jen pro doplnění: do Žamberku nemíří pouze Libor s Adamem a jejich kluzák SG-38, ale také zábřežská skupina Follow Me, která předvede ukázku slétanosti a akrobacie čtyř legendárních československých letounů řady Z-226/236 Trenér. I ty jsou dnes považovány za legendy československého sportovního letectví. Jejich synchronizovaný let patří k nejpůsobivějším momentům leteckých dnů a nad Žamberkem tomu určitě nebude jinak.

Krása volného, neomezeného pádu jen pod barevným vrchlíkem padáku, spojená s ideálním načasováním a na milimetry přesně cíleným dotykem země. To jsou soutěže parašutistů v přesnosti přistání. Parašutisté se musí při seskoku přizpůsobit podmínkám, především směru a síle větru, tak, aby dopadli co nejblíže středu vyznačeného kruhu o průměru pět metrů. A že to umí, dokazují výsledky, kdy o pořadí rozhodují centimetry a občas i pouhé milimetry. „Skáče se z výšky jednoho kilometru a uprostřed kruhového doskočiště je terč – molitanová matrace, na které se měří vzdálenost místa dotyku skákajícího od středu terče. Většina závodníků se vejde do kruhu o průměru jednoho metru, ale do vzdálenosti 16 centimetrů od středu se měří elektronicky, protože zde jde opravdu o pouhé centimetry a milimetry,“ vysvětluje Hana Babišová, členka domácího Kobra Teamu a současně předsedkyně paraodboru Slezského aeroklubu Zábřeh. Právě parašutistický odbor Slezského aeroklubu Zábřeh připravuje již 44. ročník mezinárodní parašutistické soutěže v seskoku padákem na přesnost přistání Slezské kopačky. Letos se bude konat o víkendu 6. a 7. června 2026 na letišti Zábřeh u Dolního Benešova. „Jedná se o otevřené klání jednotlivců i tříčlenných družstev a opět se můžeme těšit na sportovní parašutisty především z českých a polských aeroklubů, ale letos se můžeme těšit třeba i na dánského závodníka. Před lety bylo naše letiště jedním z nejvýznamnějších center československého parašutismu. Teď sice jeho sláva trochu pominula, ale tradici tu držíme dodnes a jsme rádi, že na naše akce stále jezdí kamarádi sportovci zblízka i zdaleka. Všichni teď sledujeme předpověď počasí, protože to je nejdůležitější faktor pro zahájení soutěže. Spodní základna oblačnosti totiž musí být alespoň jeden kilometr nad zemí,“ upozorňuje Hana Babišová. Dodává, že v této disciplíně nehrají roli žádné silové parametry, ale čistě umění skákajícího a její atraktivitu zvyšuje i skutečnost, že družstva mohou být smíšená, tedy složená z žen i mužů. Parašutisté začnou skákat už v pátek 5. června po čtvrté hodině odpoledne, kdy jsou na programu tréninkové seskoky. V sobotu pak budou mezi devátou hodinou ranní a osmou hodinou večerní probíhat soutěžní seskoky družstev (pět seskoků) i jednotlivců systémem „pavouk“ (24 nejlepších ze soutěže družstev). Takže šanci na výhru mají v této soutěži opravdu všichni. Přibližně hodinu po ukončení soutěže proběhne vyhlášení vítězů. Neděle je záložním dnem pro případ, že by se soutěž nepodařilo dokončit už v sobotu a bylo by nutné uskutečnit další seskoky. Letošní projekt je realizován za finanční podpory Moravskoslezského kraje, Slezského aeroklubu Zábřeh, města Dolního Benešova a také Aeroklubem České republiky. Diváci jsou na letišti samozřejmě vítáni. Bude pro ně připraveno také občerstvení. Upozorňujeme však, že program soutěže může být z vážných a nepředvídatelných důvodů, například kvůli nepříznivému počasí, rozhodnutím ředitele soutěže pozměněn nebo dokonce ukončen. „Létání v letadle je krásné, ale při skákání s padákem máte naprostou volnost. Pohybujete se v otevřeném prostoru a jen přitahováním řídicích šňůr rozhodujete o tom, jak váš seskok probíhá. Je jen na vás, zda máte chuť na rychlý adrenalinový sestup s přistáním, při kterém se sklouznete po trávě, nebo třeba na pomalé kroužení vzduchem a měkké dosednutí na zem. Je to bezpečný sport, který přináší nejen nádherné pocity ve vzduchu, ale jako bonus i mnoho dalších znalostí a dovedností. Tak klidně přijďte a zeptejte se, rádi vás mezi nás přivítáme,“ vzkazuje závěrem šéfka zábřežských parašutistů. Případné další dotazy a akreditace směřujte na předsedkyni paraodboru SAZ Hanu Babišovou, tel: 737 311 275, e-mail: zabrehpara@volny.cz

Není to jednoduchá ani krátká cesta. Získat pilotní průkaz na letadlo znamená věnovat tomu nejen hodiny studia a získávání teoretických znalostí, ale především osvojování si praktických dovedností létání. Znamená to trávit víkend co víkend na letišti, protože (nejen) plachtaři si musí pomáhat a jeden bez druhého se do vzduchu jen tak nedostane. Aby se jeden dostal „nahoru“, musí mu ostatní pomoci při startu i přistání. A pak jim to zase musíte oplatit vy. Teprve poté je pilotní žák připraven splnit všechny podmínky a složit teoretickou (písemný test) i praktickou zkoušku, tedy let pod bedlivým dohledem zkušeného komisaře. Bezmotorový odbor Slezského aeroklubu Zábřeh se teď může pochlubit prvním letošním absolventem základní letecké školy, tzv. elementárky. Stal se jím Honza Hora, který úspěšně zvládl závěrečný let v neděli 24. května. Po přistání mu jako první blahopřál vedoucí leteckého výcviku Jarda Buryan, který ještě několik minut předtím bedlivě sledoval Honzovo počínání ve vzduchu. A vzápětí už na svém tělo pocítil studenou sprchu – to ho spolužáci a kolegové přivítali na zemi několika vědry chladivé vody. Cesta k pilotnímu průkazu pro Honzu, kterého na letišti každý pozná na dálku podle jeho neodmyslitelné tropické čapky, opravdu nevedla přímo. Přihlásil se a začal už v lednu docházkou na teoretické přednášky. Poté, když počasí dovolilo, absolvoval první seznamovací let a vydal se na cestu praktického leteckého výcviku. Jenže ne všechno šlo tak, jak mělo. I když se ještě v roce 2025 úspěšně popasoval s nástrahami písemného testu, celý proces se protáhl do další sezony. Na jaře letošního roku si znovu osvěžil teorii, následně se rozlétal (kdo nelétá, ztrácí návyky podobně jako řidič bez pravidelného řízení) a výsledek už známe – teď Honza čeká, až mu Úřad pro civilní letectví vystaví novotou vonící pilotní průkaz plachtaře. „Je to nádherný pocit, naplnění mého snu. Já ani neumím popsat, co to pro mě znamená a jak jsem šťastný, že jsem zkoušku zvládl. Je to opravdu skvělý pocit. Sice mě trošku mrzí, že jsem z naší elementárky první, kdo došel až na konec, ale věřím, že kluci, kteří začali se mnou, to brzy také dokončí a i oni dostanou svůj pilotní průkaz,“ říká s ještě viditelnou emocí v hlase Honza. I z toho je patrné, že to pro něj nebyla jednoduchá cesta. Je také studentem a připravuje se na kariéru leteckého technika. Skloubit studijní povinnosti s pravidelným leteckým výcvikem není vždy jednoduché, zvláště když jsou tu i požadavky rodičů a dalších členů rodiny. Honza bude samozřejmě pokračovat dál. V aeroklubu našel skvělé kamarády, kteří mu pomáhají a podporují ho, a za sebou má vlastně teprve první stupínek pomyslného žebříku do oblak. Dosud létal na legendárním československém větroni L-13A Blaník a jeho bratříčkovi L-23 Super Blaník, nyní se však zapojí do pokračovacího výcviku spojeného s přeškolováním na další typy kluzáků a větroňů. Uvažuje také o létání na motorových letadlech. A kdo ví, třeba jednou usedne i do kokpitu velkého dopravního letadla, stejně jako někteří z jeho aeroklubových kolegů. Létání je opravdu sportem, kde to bez druhých nejde. Také Honza už dobře ví, co pro pilota znamenají přátelé: „Chtěl bych poslat mé poděkování všem členům aeroklubu, především instruktorům, za to, že měli se mnou trpělivost, zvláště pak Jardovi Fojtkovi, Peťovi Mašíkovi, Evženu Rychlíkovi a Honzovi Návratovi. Od nich jsem nasával vše, co mi pomohlo až k pilotnímu průkazu. Také musím poděkovat za skvělou podporu a přátelství Pavlu Honovi a velmi děkuji zkušebnímu komisaři Jaroslavu Buryanovi. A také mé rodině, protože pochopení a podpora těch nejbližších je opravdu důležitá,“ vzkazuje mladý pilot těm, kteří ho v uplynulých měsících na cestě za snem provázeli. Pokud by někdo chtěl s létáním začít vážněji a vydat se na pilotní cestu podobně jako Honza, může kdykoliv o víkendu přijít na letiště v Zábřehu u Dolního Benešova a domluvit se přímo se členy Slezského aeroklubu. Od ledna 2027 pak bude možnost nastoupit do plachtařské elementárky, kde získá první letecké zkušenosti. Věk přitom nerozhoduje – výcviku se účastní jak náctiletí, tak lidé kolem šedesátky. Důležité jsou zdravotní způsobilost a chuť létat. Pokud leteckému žákovi ještě není 18 let, je kromě lékařské prohlídky nutný také souhlas rodičů. Aeroklub nabízí také možnost seznamovacího letu v některém ze svých motorových letadel – ať už půjde o klasickou Cessnu, nebo ultralehký letoun Alto, který je nejnovějším strojem v letovém parku aeroklubu. Tyto lety umožňují proletět se nejen nad Opavskem a Hlučínskem, ale také například nad Jeseníky či Beskydami. Jejich absolvování je však třeba domluvit individuálně. Veškeré informace jsou uvedeny na těchto webových stránkách v části Letecký výcvik.

Hned tři reprezentanty Slezského aeroklubu Zábřeh najdeme ve startovní listině letošního, již 22. ročníku Jarního poháru Jeseníků 2026, který tradičně zahajuje soutěžní plachtařskou sezonu. Zázemím závodů, konaných od 1. do 9. května 2026, je opět krásné letiště v Šumperku. Nejpočetnější je klubová třída, kam se pořadatelům přihlásil plný možný počet 40 závodníků. Naše barvy v „klubovce“ hájí Petr Mašík. Petr si po skvěle odlétané loňské sezoně, kdy si jako sběratel „beden“ (mimochodem v Šumperku byl loni bronzový) řekl o nominaci do české reprezentace, pořídil pro rok 2026 nový výkonný větroň LS-4 nesoucí sportovní značku 6L. Letos pětadvacetiletý Petr se s ním teprve seznamuje, protože ho v posledních několika týdnech z možnosti naplno trénovat vyřadila operace, start sezony však stihl. Hned v prvním soutěžním kole si vylétal krásné sedmé místo a budeme věřit, že jeho pilotní forma i soulad s letadlem budou růst tak, aby nám na blížícím se světovém šampionátu zamával českou vlajkou z bedny vítězů. Držíme všechny palce! V kategorii Kombi 15 m létá s trupovou značkou OL věkem i létáním zkušený instruktor a duše plachtaření v Zábřehu Jaroslav Buryan. Ten sedlá Discus bm WL a už jen jeho jméno na startovní listině vzbuzuje u soupeřů respekt. Ostatně, dvě stě padesát startů a 4 000 letových hodin k tomu navíc na různých typech jsou opravdu velkým důvodem. Navíc „kombíci“ létají jen v deseti, a tak Jardu stupně vítězů určitě zajímají. P. S. Zajímavý bude určitě i souboj dvou Buryanů – našeho Jardy ze Zábřehu a jmenovce Michala z Vysokého Mýta… Třetím vzdušným bojovníkem je Antonín Kutálek, jehož LAK-17AT 18m v Obecné kombi třídě nese značku GL. Tonda je rovněž zkušený matador s pořádnou řadou hodin ve vzduchu a patří mezi ty, kteří mají létání jako životní styl. Dobře ví, že vše má svá pravidla a nejdůležitější je vrátit se zdravý zpět. Tonda soutěž zahájil se zkušeností vůdce vlčí smečky – po prvním kole mu sice patřila až 21. příčka, ale zezadu se přece dá postupovat jen dopředu! Tak, milí soupeři, až budete nahoře, pozor! Máte Tondu za zády. INFORMACE A PRŮBĚŽNÉ VÝSLEDKY JARNÍHO POHÁRU JESENÍKŮ 2026 ZDE Foto: archiv pořadatele AK Šumperk

Po absolvování bezpečnostního školení členů Slezského aeroklubu Zábřeh v sobotu 31. ledna v prostorách hotelu Na golfu v Kravařích (viz předchozí článek) zůstali v sále už jen členové bezmotorového odboru (BO) aeroklubu, aby se pobavili o své dosavadní činnosti i nadcházející letecké sezoně 2026. Bezmotorový odbor má aktuálně 70 členů, z nichž se 31 věnuje výhradně plachtařskému létání, další jsou také držitelé pilotních průkazů sportovních létajících zařízení, známých jako ultralajty, nebo motorových letadel. Mezi členy BO je také více než desítka pilotních žáků, a hned několik pilotů, kteří se pravidelně účastní plachtařských soutěží a v roce 2025 si z nich přivezli i nejvyšší medailová umístění včetně nominace do reprezentace ČR. Základní otázkou setkání bylo „Jak dál?“. Již v loňském roce proběhla mezi členy bezmotorového odboru anketa zaměřená na jejich sportovně-leteckou budoucnost. Z jejích výsledků vyplynuly některé podněty, o nichž se nyní diskutovalo. Týkaly se především letového parku a využití stávajících letadel – konkrétně možnosti odprodeje méně využívaných kluzáků a pořízení jiných, vhodných pro pokračovací výcvik i kondiční létání členů. Uvažuje se například o kluzáku s možností akrobacie, o který projevila část členů zájem. S tím souvisela i diskuse o případném pořízení výkonnější vlečné pro starty těžších dvoumístných větroňů. Téma obnovy letadel v aeroklubovém hangáru vyvolalo živou diskusi, do níž se zapojilo hned několik řečníků. Především zkušení piloti – ať už dlouholetí členové aeroklubu „létající kolem komína“, nebo aktivní účastníci sportovních soutěží – zastávali často rozdílné názory podle svých osobních zkušeností s jednotlivými typy letadel. Výsledkem jednání bylo rozhodnutí nabídnout k prodeji jeden z méně využívaných kluzáků a výhledově pořídit dva jiné, určené především pro pokračovací výcvik. Právě pokračovací výcvik, tedy zapojení čerstvých absolventů letecké školy do běžného života na letišti, patřil k hlavním tématům setkání. Nejen v Dolním Benešově, ale i podle zkušeností z jiných aeroklubů je okamžik získání prvního pilotního průkazu často zlomový. Přechod z organizovaného školního prostředí do samostatné klubové činnosti nebývá jednoduchý a stává se, že aktivita mladých pilotů postupně klesá, až zcela skončí. Bezmotorový odbor se proto rozhodl věnovat pokračovacímu výcviku zvýšenou pozornost a tím své členy motivovat k aktivnějšímu vztahu k létání i ke klubu. Jedním z kroků má být pořízení vhodných jednomístných kluzáků, dalším pak nastavení výcvikových osnov. Odbor rovněž plánuje stabilizovat, případně rozšířit tým instruktorů a hledat vhodnější časový model výuky s ohledem na celkový provoz aeroklubu. Bezmotorový odbor Slezského aeroklubu každoročně pořádá několik akcí, jejichž cílem je popularizace plachtařského létání mezi veřejností. V loňském roce se uskutečnily dvě akce Navijáky pro veřejnost, při nichž měli návštěvníci možnost absolvovat seznamovací lety větroněm se startem navijákem. Zájem byl mimořádný a výrazně převýšil kapacitní možnosti jednotlivých dnů. I proto se tyto akce uskuteční také letos – jedna na jaře a druhá na podzim, přímo na letišti. Mezi další plánované akce patří setkání historických větroňů a kluzáků, jehož termín bude stanoven ve spolupráci s dalšími provozovateli těchto leteckých historických strojů. Velmi pozitivně byl hodnocen také společný česko-polský projekt Slezské nebe, v jehož rámci se uskutečnila čtyři setkání plachtařů Slezského aeroklubu Zábřeh a polského Aeroklubu Rybnickiego Okręgu Węglowego. Společné létání probíhalo dvakrát na letišti v Dolním Benešově a dvakrát v Rybniku. Součástí projektu byla rovněž dvě setkání motorových pilotů zaměřená na přípravu na soutěže v přesnosti přistání. Přestože šlo zatím o jednoletý projekt, v Dolním Benešově mají zájem na další spolupráci. Již nyní se proto připravuje plachtařské soustředění, které se uskutečnilo i loni, a letos je plánováno na přelom června a července přímo na letišti v Dolním Benešově.

Školení na téma bezpečnosti absolvovali členové Slezského aeroklubu Zábřeh v sobotu 31. ledna v prostorách hotelu Na golfu v Kravařích. Zúčastnili se ho všichni členové působící v bezmotorovém i motorovém odboru aeroklubu. V první části je vedoucí výcviku motorového létání Jiří Hořínka seznámil s novinkami nadcházející letecké sezony z pohledu informací a změn předpisů avizovaných Úřadem pro civilní letectví ČR a upozornil je na připravované úpravy letových i dalších prostorů, vyvolané například stěhováním vojenských pilotů z Čáslavi do Pardubic či vznikem výcvikových prostorů pro vojenské drony. Významným tématem se stalo právě narušování vojenských koridorů neukázněnými piloty sportovních letadel, kdy hrozí kolize mezi jejich letadlem a například stíhacím Gripenem. Takových porušení předpisů stále přibývá a vedle nevědomých chyb pilotů registruje armáda i rostoucí tendenci úmyslných narušení vojenských území se stálým či dočasným zákazem létání pro civilní letadla. „Uvědomte si, že vy letíte nějakou rychlostí, ale Gripen letí koridorem rychlostí okolo devíti set kilometrů za hodinu a pilot, který většinou plní nějaký zadaný úkol, má jen malou šanci všimnout si letadla. Navíc sportovní létající zařízení jsou většinou v bílé barvě, a tak, pokud nemají zapnutý odpovídač, jsou proti oblačnosti téměř neviditelná. A umíte si asi sami představit, co se stane, když několikatunová stíhačka v této rychlosti narazí do křehkého ultralajtu z hliníkových trubek a plátna…,“ zaznělo v sále jako varování pilotům. V další části pak členové aeroklubu rozebírali loňské letecké nehody a jejich příčiny. Smyslem samozřejmě není strašit, ale seznámit se s příčinami nehod i chybami letců při těchto často smrtelných událostech a poučit se tak pro vlastní činnost. V této souvislosti dostali aeroklubáci nabídku na seminář odborníků z vojenské akademie na téma vlivu únavy na lidské tělo a myšlení se zaměřením právě na letecký sport. Ten by v Zábřehu rádi absolvovali ještě v této sezoně. Závěrečná část se pak týkala bezpečnosti života na letišti. Mluvilo se nejen o leteckém provozu a jeho aspektech, ale rovněž o přístupu návštěvníků a omezení jejich pohybu v částech s leteckým provozem, na stojánce či v hangárech. Na několika případech z loňského roku školitel ukázal praktické nehody, včetně usmrcení ženy, ke kterým došlo právě nerespektováním zákazů vyplývajících z pravidel pohybu na letištní ploše. „Pohyb lidí na letišti je poměrně velký, hlavně o víkendech, kdy přichází i řada diváků, a nevíte, jestli se jedná o pilota, jeho pasažéra, zájemce o seznamovací let nebo o někoho, kdo jen prošel za plot a jde se podívat na letadla. Proto je třeba věnovat těm, kdo se na letišti pohybují, větší pozornost a nebát se je požádat, aby se vrátili do veřejné části. Když to nepomůže, je třeba zavolat policii a požádat o vykázání dotyčného,“ konstatoval mimo jiné Jiří Hořínka. Dodal také, že přímo na letišti v Dolním Benešově mají s takovými návštěvníky své zkušenosti, naštěstí zatím vždy stačilo dotyčného požádat o opuštění části se zákazem vstupu. Poté ještě školitel odpovídal na několik otázek a po krátké přestávce začal další blok školení vedený vedoucím letového provozu Jaroslavem Koldou. Ten se věnoval školení dispečerů služby RADIO na letišti. Členové aeroklubu si osvěžili povinnosti i systém poskytování této služby, kterou letiště zajišťuje vždy při letové činnosti a která poskytuje informační servis prolétávajícím a přilétávajícím letadlům. Připomněli si také pravidla i předpisy s ní související. Školení bylo zakončeno zkušebním testem, jehož úspěšné absolvování je podmínkou k výkonu této služby.