Seznamovací schůzka k základnímu plachtařskému výcviku se uskutečnív sobotu 17. ledna 2026 od 10 hodin na letišti Zábřeh u Dolního Benešova. „Zveme všechny, kdo by chtěli začít létat, k nám na letiště, kde se v 10 hodin setkají s vedoucím plachtařského výcviku a instruktory a dozvědí se vše, co taková základní letecká příprava obnáší – tedy podmínky, ceny, teoretické školení i praktický výcvik. Samozřejmě také dostanou odpovědi na všechny své dotazy,“ vzkazuje plachtařský instruktor Slezského aeroklubu Jaroslav Fojtek. Aby mohl člověk létat po obloze volně jako ptáci, musí nejprve absolvovat leteckou školu. Výcvik pilota má sice své osnovy, ale nemá přesně daný časový rámec. Jsou tací, kteří vše zvládnou dříve, než přijde zima, jiným to trvá i dvě sezony. Je to individuální a záleží na schopnostech leteckého žáka. Nezáleží ale na věku – do bezmotorové elementárky se mohou přihlásit již čtrnáctiletí (samozřejmě se souhlasem rodičů), ale i ti, kteří už svůj věk počítají na více desetiletí. Jde především o chuť něco se naučit, věnovat tomu čas a stát se ostatním parťákem. Létání totiž vyžaduje ochotu pomáhat jiným s přípravou a startem a ostatní pak pomáhají zase vám. Adepty létání na kluzácích a větroních nejprve čeká základní školení o předpisech a pravidlech létání, meteorologii, letecké navigaci, konstrukci letadel, aerodynamice nebo například o lidských schopnostech a z nich vyplývající bezpečnosti leteckého sportu. „Absolvování teoretického školení a přednášek je základem pro další krok, kterým je výuka létání přímo ve větroni s instruktorem. Ta podle počasí začne na počátku dubna. Po letech po přímkách se začínají cvičit zatáčky a postupně další dovednosti až k řešení nenadálých situací, jakými jsou například pády či vývrtky letadla,“ popisuje základní osu praktického výcviku instruktor. Právě zkušení a ověření instruktoři hlídají pilotním žákům záda a teprve ve chvíli, kdy usoudí, že je pilot a letadlo jedním organismem, dostane žák možnost absolvovat svůj první samostatný let. „Poprvé je žák ve vzduchu v kabině sám a opravdu letí. Sice má v nás podporu ze země pomocí radiospojení, takže v případě chyby ho v letadle upozorníme a poradíme mu, ale nahoře je jen sám a musí už řešit vše potřebné od startu až po přistání,“ pokračuje Jaroslav Fojtek. Současně přiznává, že úspěšné sólo žáka je dobrým pocitem i pro instruktora, který mu předtím věnoval minimálně 20 hodin společného létání. Než ale sólo přijde, musí žák opravdu zvládnout vše potřebné a není výjimkou situace, kdy si některé letové prvky zopakuje nad rámec předepsané osnovy výcviku. Instruktor prostě musí být přesvědčený, že jeho žák umí vše natolik dobře, aby byl schopen létat sám, aniž by ohrozil sebe nebo někoho jiného. Žáci se učí létat na větroních L-13A Blaník a L-23 Super Blaník – celokovových bezmotorových letounech československé výroby, které se staly legendami sportovního létání po celém světě. Právě v jejich kabinách se naučily létat tisíce pilotních žáků na letištích snad všech kontinentů. Desítky těchto letadel létají po celé Evropě, ale také například v USA, Argentině, Austrálii či Africe. První setkání se uskuteční v sobotu 17. ledna 2026 od 10 hodin přímo na letišti. Případné dotazy mohou zájemci směřovat přímo na vedoucího výcviku kluzáků Jaroslava Buryana (e-mail: jburyan@seznam.cz, mobil: +420 731 134 670). Další informace lze nalézt také na tomto webu v části výcvik. Aeroklub nabízí rovněž možnost seznamovacího letu v některém ze svých motorových letadel – ať už půjde o klasickou Cessnu, nebo „ultralajt“ Alto, který je nejnovějším strojem v letovém parku aeroklubu. Tyto lety umožní proletět se nejen nad Opavskem a Hlučínskem, ale také například nad Jeseníky či Beskydami. Jejich domluva je však individuální; podrobnosti jsou rovněž uvedeny rovněž na tomto webu v části seznamovací lety.

Hledáte zajímavé a nečekané překvapení pod stromeček? Co třeba let jako dárek? No jasně! Překvapte své blízké, přátele a známé opravdu netradičním dárkem. Obdarujte je nevšedním zážitkem ve formě letu bezmotorovým letadlem. Během 20-ti minutového letu budete nejprve vytaženi motorovým letadlem do výšky cca 600 metrů, a pak zažijete tichý, klouzavý let při kterém si užijete krásu letu bez motoru. Spolu s ním bude v kabině zkušený letecký instruktor s mnoha hodinou praxí jak při výuce leteckých žáků, tak i v sólových letech.Podrobnosti o možných letadlech a objednávky najdete v našem e-shopu.

Sportovní i osobní kontakty členů Slezského aeroklubu Zábřeh a polského Aeroklubu Rybnickiego Okręgu Węglowego jsou již dlouholeté. Letos, v roce 2025, však dostaly nový rozměr – díky projektu Program Interreg Česko – Polsko 2021–2027 / Program Interreg Czechy – Polska w okresie 2021–2027, který je součástí Fondu malých projektů v Euroregionu Silesia. „Pro zjednodušení jsme mu říkali Slezské nebe. Ne, nebojte se, nejedná se o vaření tradiční regionální speciality s tímto názvem, ale o společný letecký výcvik bezmotorového i motorového létání. Celý projekt byl postaven na šesti společných akcích, které se konaly střídavě ve druhém a třetím čtvrtletí roku na letištích obou klubů. Počet pilotů, kteří vždy zavítali na partnerské letiště za hranicemi, se pohyboval mezi 12 a 16. Během těchto setkání se naši i polští piloti vzájemně učili a předávali si zkušenosti při létání i běžné činnosti na letišti,“ shrnul základní myšlenku projektu instruktor létání Slezského AK Evžen Rychlík. Hned čtyři setkání se uskutečnila pro plachtaře – tedy piloty bezmotorových letadel, kluzáků a větroňů. Ti „pilovali“ své dovednosti střídavě dvakrát na letišti v Dolním Benešově a dvakrát v Rybniku. „Plachtaři si procvičovali starty navijákem a učili se hlavně správné rozpočty na přistání, protože létali v místech, kde běžně nelétají a kde neměli přistávací postup zafixovaný. To je důležité nejen při přistání na jiném letišti, ale hlavně v případě, kdy je z různých důvodů nutné přistát mimo plochu – například v poli,“ popisuje jeden z námětů společných tréninků další z instruktorů aeroklubu Jaroslav Fojtek. Letci obou aeroklubů využili také možnost vyzkoušet si letouny, které sami běžně neprovozují. Polští kolegové ocenili v Dolním Benešově legendární Blaníky a několik z nich projevilo zájem o tzv. „typovku“, tedy získání oprávnění létat na tomto typu. Podobně tomu bylo i v Rybniku, kde si naopak členové Slezského aeroklubu vyzkoušeli polské kluzáky. V červenci se na letišti v Zábřehu u Dolního Benešova uskutečnilo společné letní několikadenní soustředění, kterému letos přálo i počasí. „Naše letní soustředění je už také určitou tradicí a jsme rádi, že se k němu letos připojili i letci z Rybniku. Měli jsme tu šest nových pilotních žáků ve výcviku, další dokončovali loni zahájený elementární plachtařský kurz a všichni se mohli setkat se zkušenými piloty z obou zemí, kteří už mají nalétáno mnoho hodin a často i zkušenosti ze závodů. Nešlo však jen o předávání zkušeností, které jsou spolu s praktickým létáním velmi cenné, ale také o motivaci začínajících pilotů, kteří se jednou mohou stát třeba plachtařskými reprezentanty,“ komentuje soustředění dolnobenešovský instruktor. Projekt ale nebyl zaměřen pouze na plachtaře – zapojili se i motoráři, tedy piloti motorových sportovních letadel. Kolegové z Polska patří ke světové špičce v tzv. navigačním létání, které má pevné zázemí právě v Rybniku. Piloti se společně připravovali na soutěže v přesnosti přistání. Tato disciplína spočívá v tom, že se pilot snaží dotknout podvozkem země co nejblíže vyznačené čáře, a to jak s běžícím, tak i s vypnutým motorem. „Stejně jako u plachtařů, ani tohle není jen pro zábavu – jde o trénink situací, kdy letadlu může selhat motor a pilot musí přistát mimo letiště, často v neideálních podmínkách. V takovém případě je třeba zachovat chladnou hlavu a správně odhadnout místo přistání podle rychlosti, výšky a dalších okolností. Bezpečnost je vždy na prvním místě,“ vysvětluje vyšší smysl setkání českých a polských sportovců Evžen Rychlík. Díky realizaci projektu si sportovní letci zlepšili své dovednosti a zároveň se lépe poznali se svými kolegy zpoza hranic. Seznámili se i s předpisy platnými na obou stranách a s postupy, které musí piloti dodržet při přistání na cizím letišti. Setkání pilotů byla zároveň atraktivní i pro veřejnost – rybnický aeroklub používá k výcviku i létání jiná letadla než ten zábřežský, a tak bylo na co se dívat. Na své si přišli i spotteři, tedy nadšenci letecké fotografie. Už při akci samotné se objevilo několik zájemců, kteří projevili zájem o plachtařský nebo motorový výcvik. Plachtaři startují nový rok tradičně v lednu teoretickým kurzem, na který, až počasí dovolí, naváže praktické létání s instruktorem. Ti, kteří chtějí naopak proniknou do létání s motorovým letadlem, mají možnost oslovit členy aeroklubu kdykoli během roku. Více informací každý najde na webu aeroklubu www.lkza.cz, kde jsou umístěny také možnosti přihlášení se k seznamovacím letům podle vlastního přání. 

Pilot Slezského aeroklubu Zábřeh Karel Konečný dnes už sám nelétá. Ve svých 90 letech žije v domově pro seniory v Opavě a ve svém pokoji je obklopen vzpomínkami. Dokonce i triko, které má na sobě při našem prvním setkání, zdobí letecký motiv. Kolem sebe má řadu fotografií a dalších věcí, které jasně říkají: „Tady bydlí pilot!“ Karel Konečný, to je sportovní pilot, letecký badatel, fotograf a neskutečná studna znalostí o dění na letištích v Ostravě a v Dolním Benešově. Má nalétáno na dva tisíce hodin, jak bez motoru, tak s motorem. „Co se divíte, začal jsme jako mladík a létal skoro do svých osmdesáti!“ komentuje to. Na letiště, tehdy v Ostravě-Hrabůvce, kdysi legendární ploše sloužící i dopravnímu letectví, kterou však dnes už nenajdeme, ho přivedl otec, sám aktivní pilot. Malý Karel s ním chodil mezi letce a letadla, občas se s ním nebo jiným pilotem “svezl“: „Táta mne vozil Piperem, který byl v aeroklubu z amerických poválečných přídělů. Letěl jsem s ním několikrát a protože jsem si psal deník, vím, že jsme spolu nalétali deset hodin,“ vzpomíná dnes Karel. Létal také v kořistním Bückeru a dalších letadlech. Lásce k létaní tak prostě propadnout musel. Sám začal jako každý druhý – plachtařským výcvikem. Zajímavé je, že i když byl Karlův tatínek fanda do létání, který se do elementárky na letišti v Hrabůvce přihlásil už v prvním poválečném turnusu a malý Karel za ním chodil na letiště snad každý víkend, o tom, že se sám stane pilotem, rozhodla žena. „Nechybělo mnoho, a místo pilotem jsem se stal sportovcem. Já jsem totiž dělal atletiku, ale když jsem studoval průmyslovku, jedna spolužačka chtěla lítat. Jenže potřebovala, aby se do kurzu zapsalo nejméně deset pilotních žáků. A tak začala oslovovat nás, své spolužáky a sehnala několik dalších z naší i sousední třídy. Mezi nimi jsem byl i já. A v roce 1954 jsem se tak stal na Hrabůvce pilotním žákem,“ vzpomínal Karel, který elementárku absolvoval v legendárním Pionýru. Pak se přeškolil na jednosedadlovky, Krajánka, Kmotra a nakonec další z létajících legend, Blaníka. Létal a za tři roky se stal také plachtařským instruktorem. Jak se říká, každý jednou zkusí pole. Ani Karel nebyl výjimkou a má za sebou asi šest přistání mezi zemědělskou úrodou. Nejvíc ale vzpomíná na nouzák v Prostějově: „Bylo to na Kmotru, už přesně nevím kdy, ale letěl jsem přelet a nemohl najít stoupák, tak jsem si řekl, že sednu v Prostějově. Na vojenském letišti. K klidu jsem přistál, zajel mimo dráhu a šel na věž. Tam jsem otevřel dveře a udivení strážci letiště koukali s otevřenýma pusama: Člověče, kde jste se tu vzal?“ Já s klidem odpověděl: „Přistál, támhle mám éro.“ Nechápali. Ale dovolili mi zavolat na Hrabůvku a za chvíli už mne můj táta vlekl zpět do Ostravy…“ To už se ale nad letištěm v Hrabůvce začaly stahovat mraky a jejich “Hrabůvka“ byla nucena udělat místo nové výstavbě Ostravy. A hlavně byla přesně v ose pro přílety nového letiště v Mošnově. Po jeho dostavění a zprovoznění v roce 1959 se tak sportovní letci nuceně stěhovali do Zábřehu u Dolního Benešova, kde se začalo stavět nové záložní vojenské letiště, ale naštěstí se počítalo s tím, že se stane i zázemím pro spojené aerokluby v Ostravě a v Opavě. Prostor pro létání tak zůstal a to bylo to nejcennější. „Dobu stěhování jsem ale nezažil, zrovna jsem byl na vojně. Když jsem se vrátil, jedna z mých prvních cest vedla na nové letiště mezi staré kamarády. Začal jsem opět létat bezmotorově a věřil, že se mi podaří a budu zařazený i do motorového výcviku. Ale tehdejší náčelník podplukovník Lindovský byl jiného názoru a než jsem dostal jeho důvěru, trvalo to ještě pěkně dlouho,“ říká Karel Konečný. Ale nakonec se i to povedlo.  Karel si udělal také kvalifikaci motorového pilota: „Do osmašedesátého mohli motorově začít létat jenom branci, ale pak se to uvolnilo, a tak jsem si udělal motorový výcvik a létal jsem až do svých osmdesáti let. Mám na kontě přes tisíc plachtařských a tisíc motorových nalétaných hodin,“ svěřil se a dodal, že i když už sám nelétá, vždy se rád s někým z kolegů povozí a zalítá si. Postupně procházel několika typy letadel, od řady Trenérů přes Meta Sokola a získal dokonce tipovku na dvoumotorové Aero 45. „Byli jsme tehdy skvělá parta, nejen my na letišti, ale celé rodiny. Scházeli jsme se, jezdili na výlety, chodili za zábavou… Bylo to moc fajn i když Lindovský z toho nebyl moc nadšený. Nedávno jsme na vše vzpomínali s Věrkou Vrátnou (v 60. letech jedna z nejlepších plachtařek v Československu, poz. autora). Byla to sice doba, kdy se člověk bál mluvit a byl pořád pod dozorem, ale létání a parta na letišti nám to mnohokrát vynahradila…“ konstatuje Karel, který má i své zdůvodnění, proč je létání tak okouzlující: „Když jste tam nahoře a máte tu neskutečnou volnost, je to nádherné. Ale když se pak podíváte dolů, na zem, připadá vám, že je vše tak krásně uklizené a to je moc uklidňující.“ Karel Konečný byl u všeho, co se na ploše v Zábřehu u Dolního Benešova šustlo a úspěšně propojil své povolání technika s leteckým koníčkem. Od sloučení aeroklubů do jednotného Krajského aeroklubu Ostrava a jeho transformace do Svazarmu až třeba po dostavby hangárů nebo výsadbu stromů. A hlavně byl u létání. Politika nikoho moc nezajímala, důležité bylo létání. Občas je sice omezovali vojáci, kteří plochu měli při cvičení jako záložní letiště, naštěstí to bylo opravdu jen občas. To mělo i drobnou výhodu – armáda udržovala letiště ve stavu, jako kdyby ho zítra potřebovala. Jak Karel říká, létat se dalo, ale dozor armády nad vším a nad všemi se projevoval jinak. „Třeba jsem nemohl fotit, bohužel fotek z let 1960 až 1990 moc není. Byli jsme na záložním vojenském letišti a každý měl strach, že když ho chytí s foťákem, obviní ho ze špionáže,“ pokračuje Karel Konečný. Zajímavou kapitolou pro Karla byla příprava na vystoupení na Leteckém dnu s armádou v Praze, kdy nad letištěm Ruzyně patřil mezi dvanáct pilotů Blaníku, kteří zde předváděli hromadnou ukázku. „Letěl jsem ve třetí čtyřce, tvořené AK Ostrava, udělali jsme pár akrobatických obratů a pak přišla závěrečná sestupová spirála. Lidé dole byli

Po úspěšné prezentaci základního leteckého výcviku na Dnech NATO v září na letišti Leoše Janáčka v Mošnově již podruhé letos zve bezmotorový odbor Slezského aeroklubu Zábřeh k návštěvě letiště v Zábřehu u Dolního Benešova na akci „Navijáky pro veřejnost“. Zájemcům opět nabídne možnost seznamovacího letu větroněm za snížený poplatek. „Naše pozvánka tentokrát platí na sobotu 4. října 2025 od 9 do 16 hodin. Právě v tomto čase se mohou registrovat ti, kteří si chtějí vyzkoušet a zažít tichý let větroněm v okolí letiště Zábřeh u Dolního Benešova. Před startem seznamovacího letu každého zkušený instruktor seznámí s principy bezpečného létání a ovládání letadla, poté se spolu usadí do kabiny a pomocí navijáku budou vytaženi do výšky cca 250 metrů. Tam se větroň odpoutá a pokračuje volným klouzavým letem nad okolím letiště. Nakonec se posádka ohlásí řídicí věži a po standardním okruhu podle předpisů nalétne k přistávací dráze a měkce dosedne na travnatou plochu,“ popisuje nabídku Jaroslav Fojtek, zkušený letecký instruktor a jeden z těch, kteří budou při letech přítomní v kabině. K seznamovacímu letu se mohou přihlásit jak děti od 12 let, tak dospělí. Pro zájemce o let větroněm se startem navijákem je připravena elektronická rezervace, kterou lze provést na stránkách www.lkza.cz/rezervace/. Cena jednoho letu zůstává stejná — 400 Kč. Létat se bude větroních L-13A Blaník a L-23 Super Blaník – celokovových bezmotorových letounech československé výroby, které se staly legendami sportovního létání po celém světě. Právě v jejich kabinách se naučily létat tisíce pilotních žáků na letištích snad všech kontinentů. Kromě role školního letadla, které využíval jak tehdejší Svazarm, tak současné aerokluby i armáda, slouží Blaníky i akrobatickým skupinám – například slovenské čtveřici Očovskí bačovia, nebo profesionálním pilotům společnosti Red Bull z Rakouska. Dodnes desítky těchto strojů létají po celé Evropě, ale také například v USA, Argentině, Austrálii či Africe. Pokud by někdo chtěl s létáním začít vážněji a zahájit pilotní kariéru, může za piloty přijít i jiný víkend po domluvě se členy aeroklubu přímo na letiště v Zábřehu u Dolního Benešova. Od ledna 2026 pak bude možnost nastoupit do plachtařské elementárky, kde získá první letecké zkušenosti. Věk přitom nerozhoduje — výcviku se účastní jak náctiletí, tak i lidé kolem šedesátky. Důležité je zdraví a chuť létat. Pokud leteckému žákovi ještě není 18 let, je však kromě lékařské prohlídky nutný i souhlas rodičů. Aeroklub nabízí také možnost seznamovacího letu v některém ze svých motorových letadel – ať už půjde o klasickou Cessnu, nebo “ultralajt“ Alto, což je nejnovější stroj v letovém parku aeroklubu. Tyto lety umožní proletět se nejen nad Opavskem a Hlučínskem, ale také například nad Jeseníky či Beskydami. Domluvit se k nim je ale třeba individuálně. Informace k tomu jsou také uvedeny na webu aeroklubu.

Prezentaci bezmotorového i motorového základního výcviku jako předstupně k cestě ke sportovnímu létání nebo k profesionální kariéře v armádě či u některé z dopravních společností zajistil na Dnech NATO Slezský aeroklub Zábřeh. Ten na letišti Leoše Janáčka v Mošnově o víkendu 20. a 21. září 2025 lákal návštěvníky nejen na povídání se zkušenými i začínajícími piloty, ale také na tři skutečné větroně ze svého hangáru. Ti, kteří dorazili až do expozice Slezského aeroklubu Zábřeh, dostali možnost posadit se do kabiny některého z letadel a alespoň na chvíli si vyzkoušet pocit letce a výhled z kokpitu přes průhledné plexisklo. A samozřejmě také obdrželi informace, kvůli nimž se zde zastavili. „Asi největší zájem byl o červeno-stříbrného Blaníka, tedy cvičný bezmotorový letoun L-23 SuperBlaník, na kterém se – stejně jako na jeho starším bratříčkovi L-13A Blaník – učí u nás létat žáci pilotní elementárky. Lidé si povídali se současnými žáky leteckého výcviku o tom, jak se pilotem stát a co všechno je třeba splnit, aby mohl člověk volně a samostatně létat. Myslím, že jsme většinu našich návštěvníků zaujali. Uvidíme, jak se to odrazí v lednu při zahájení dalšího ročníku plachtařské letecké školy na letišti v Zábřehu u Dolního Benešova,“ komentoval hlavní smysl účasti na Dnech NATO letecký instruktor aeroklubu Libor Mašík. Velký zájem byl i o dnes již historický kluzák Grunau Baby II, a naopak o supermoderní celokompozitový větroň s pomocným motorem na vyklápěcím pylonu ukrytém v kořeni křídla. U všech tří větroňů vznikla pěkná řada památečních fotografií. U letadla postaveného ze dřeva a plátna pak mnozí využili možnost obléknout si dobovou kuklu a brýle a alespoň v duchu se vrátit o téměř jedno století zpět – do časů, kdy lidé teprve objevovali možnosti letectví. Trochu překvapením bylo, že prostor Slezského aeroklubu navštívilo více polsky mluvících návštěvníků než těch s češtinou jako mateřským jazykem. To však odpovídá prezentaci účastníků akce ze strany samotných pořadatelů. Tato zkušenost vede k myšlence zapojit příště do akce i spřátelený aeroklub v polském Rybniku, se kterým Zábřeh pojí dlouholeté přátelství. „Ukázali jsme určitě stovkám zájemců, kdo jsme, co děláme, co umíme a co nabízíme, a pozvali je na letiště v Zábřehu k seznamovacímu letu. Když nás pořadatelé oslovili s myšlenkou představit veřejnosti cestu od základů létání k vojenskému letectví, neváhali jsme. Už ve čtvrtek jsme sem přeletěli dvě novější letadla, v pátek dovezli historickou “Babinu“ a v sobotu a neděli si to naplno užili spolu se všemi návštěvníky. A pokud jsme motivovali k létání byť jen jednoho budoucího pilota, splnilo to svůj účel. Ale věřím, že ať už u nás, nebo v jiných aeroklubech, se brzy objeví více žáků, kteří si s sebou přinesou náš letáček,“ doplnil ještě Libor Mašík.

(Tento článek byl převzat ze starší verze stránek Slezského aeroklubu Zábřeh.) Slezský aeroklub Zábřeh a polský Aeroklub Rybnickiego Okręgu Węglowegovstupují do společného projektu Program Interreg Česko – Polsko období 2021 – 2027Program Interreg Czechy – Polska w okresie 2021 – 2027 ale my mu podomácku říkáme Slezské nebe. V průběhu roku 2025 se budeme společně připravovat na létání,vzájemně se seznámíme s legislativou i technikou,vyzkoušíme si létání v Rybniku a Poláci zase u nás,nacvičíme si starty a přistání na jiných místech,a zdokonalíme se v soutěžních dovednostech. Vyzkoušíme si polská letadlaa necháme vyzkoušet zase ty naše kamarádům z Rybniku. Poznáme se blíže s lidmi za hranicemia zažijeme společné letní soustředění. Pozveme k nám také veřejnosta nabídneme možnost naučit se létat. Zkrátka, bude to rok plný zážitků a nových dovedností. A to všechno díky Fondu malých projektů v Euroregionu Silesia.