K historii Slezského aeroklubu Zábřeh

V jistém věku soudný jedinec zjistí, že už se díky svým možnostem a schopnostem ovládat kormidla nějakého létajícího aparátu výše, dále a rychleji nedostane; je tedy pravý čas otočit pohled proti směru letu – tedy letu času.

Naší snahou bude shromáždit vzpomínky a dokumenty, které máme, a také k jejich dalšímu hledání i využít pamětníků o kterých možná nevíme, a tyto střípky historie navršit na jakousi hromadu, z níž by graduovaný badatel mohl možná jednou vykutat něco, co by mu pomohlo v jeho práci.

Úvodem je třeba říci, že současné letiště Slezského aeroklubu Zábřeh, položené v údolí řeky Opavy mezi Hlučínem a Kravařemi je dítkem z rozumu, nikoliv potomkem lásky k leteckému sportu.

V šedesátých letech XX. století přišla chvíle, kdy bylo nezbytné, aby se pro potřeby letecké dopravy do třetího největšího města zemí Českých, ocelového to srdce republiky, vybudovalo moderní letiště, a současně se svým požadavkem vystavět vhodný přístav pro letecké
síly, sloužícíobraně hranic přišla i Československá lidová armáda.
Bylo tedy vyprojektováno a vystavěno letiště v Mošnově, které sloužilo oběma pánům. A protože vojsko muselo mít po ruce navíc nějakou zálohu, byl pro tento účel vybrán vhodný prostor asi 27 kilometrů severoseverovýchodním směrem od mateřské základny, na kterém byla vystavěna v té době klasická záložní plocha našich Migů a Súček – jeden betonový, asfaltem pokrytý pruh s dvěma „oky“ na koncích a přilehlou travnatou plochou.
Umístěním mošnovského letiště se stalo, že původní ostravské letiště v Hrabůvce, které doposud sloužilo jak pro leteckou dopravu, tak pro místní aeroklub, a které nyní leželo přímo v ose jediné mošnovské dráhy, překáželo; činnost na něm byla tudíž ukončena.
Stejný osud potkal i letiště Aeroklubu republiky Československé v Dolním Benešově, neboť právě do jeho bezprostřední blízkosti byla situována mošnovská záložní plocha. Příslušníkům obou aeroklubů a příslušné technice pak byl poskytnut azyl ve dvou hangárech a správní budově, postavené u této nové dráhy. Tak tedy povstalo letiště Zábřeh, sídlo severomoravského krajského aeroklubu Svazarmu a posléze stejnojmenný místní aeroklub, v jehož názvu se později objevil přívlastek „slezský“; ale o tom bude dále pojednáno.
Budou tedy mít naše náhledy do historie Slezského aeroklubu tři oddíly, určené místem působení, a to (chronologicky) nazvané Dolní Benešov, Ostrava-Hrabůvka a Zábřeh ve Slezsku.

Naší snahou bude zde zveřejnit co nejvíce autentických dokumentů; mnohé vypovídají o své době daleko více, než si to jejich autoři mohli připustit…

 Značnou měrou se na vyhledávání podkladů, zejména z historie letiště v Hrabůvce, podílejí členové  neformálního Klubu leteckých veteránů, kteří se pravidelně jednou týdně scházejí v restauraci  Městského stadionu v Ostravě-Vítkovicích.

 Shovívavý návštěvník těchto historických zákoutí webových stránek našeho aeroklubu jistě promine  jejich zlomkovitost a nesoustavnost, vznikají spontánně a je to zatím, jak bylo už v úvodu řečeno,  jen jakýsi sběr.